Detektivky

Detektivní romány, povídky a novely či zkráceně detektivky jsou čtenářsky velice oblíbeným žánrem populární literatury. Jejich jádrem je většinou pátrání po pachateli, motivu či způsobu provedení nějakého zločinu – nejčastěji vraždy. Detektivem může být v podstatě kdokoliv – profesionál, policista, soukromý detektiv či osoba s úplně jiným zaměstnáním. Autor postupuje zpravidla v líčení stop natolik logicky, aby čtenář či divák mohl dedukovat spolu s detektivem. Poměrně častým jevem je, že postava téhož detektiva vystupuje v dílech autora opakovaně (např. Hercule Poirot u Agháty Christie).

Z díla Agathy Christie - příklady:

Hercule Poirot zasahuje

Na cestě za masovým divákem – Detektivka u E. F. Buriana

Letošní sezónu nasadilo Divadlo E. F. Buriana hodně náročně: Frisch, Euripides-Sartre, O‘Neill. Relativním úspěchem byl však jen titul první: Frischova čínská zeď v režii Karla Nováka. Od března se kurs obrátil a šlo se za masovým divákem. Uspěla – tentokrát stoprocentně – Zahrada na křídě. Opět v režii Novákově. O poslední premiéře tohoto lidové cyklu mám psát dnes. Nuže: Arnold Rildey zdramatizoval detektivku Agathy Christiové Vražda v domě na útesu, J. Chuchvalec dramatizaci přeložil, H. Šimáčková upravila a M. Horanský zrežíroval. Jmenuje se to HERCULE POIROT ZASAHUJE, slavného detektiva hraje Josef Větrovec, kapitána Hastingse Radúz Chmelík. O Poirotovi máme pochopitelně naprosto odlišné představy, než nám může zprostředkovat jeho představitel. Zato Chmelíkův Hastings je comme il faut. Jinak až do první půle působí představení poněkud hronovsky. Pak jsem si snad zvykl nebo si člověk díky vzrůstajícímu napětí přestal všímat tvůrčích podrobností. Jen hostující Jana Gýrová nezanikla, prokazujíc neustále svou malou jevištní zkušenost. Myslím, že představení může splnit svůj účel: je to správná detektivka s překvapivým rozuzlením. Kritikovy sny o precizním divadelním řemesle, které může prosvítit i okrajový repertoárový titul, jsou ovšem jen produktem nepokojného spánku v nastávajících vedřinách.

Korunní svědkyně (Svědectví obhajoby)

Brilantní detektivka v ABC

Snad už jsou za námi doby, kdy skoro každá recenze detektivního románu, filmu či detektivní hry začala omluvou, a vysvětlováním, že detektivky mají přece svou cenu, že patří do umění a že jsou dobří i špatní autoři atd. Řada vynikajících jmen byla brána za patrony, ale to vše bylo zbytečné, kdyby se tento žánr neprosazoval především a jedině svými uměleckými kvalitami. Bylo by zajisté zajímavé sledovat, při genesi zájmu moderního člověka o tento žánr, vztah k pohádkám, které pro naše prapředky představovaly celým svým ústrojím, svou morální závažností, dějovou stavbou v podstatě to, co pro nás představují moderní detektivky a je to jedno, zda v podobě románové či filmové, divadelní a rozhlasové. Možná, že bychom si vysvětlili mnohé z toho, co nám napovídají čísla světových statistik o výpůjčkách a nákladech detektivek. Moderní člověk bude asi požadovat jednoznační morální stanovisko – to, co bylo charakteristické pro staré pohádky – bude se obdivovat rozumová analýza těch, kteří usilují o odhalení zla v jakékoliv podobě, bude s rozkoší sledovat tento myšlenkový souboj chytrých a podílet se na něm svou spoluúčastí.

Toto všechno si znovu můžeme na představení v Divadle ABC Korunní svědkyně, protože autorka Agatha Christie nabízí svým divákům bohatě tento souboj myšlenek a úvah kolem vraždy staré dámy. Pracovna Sira Wilfrida a soudní síň – to jsou dvě dějiště, v nichž se rozehrává bystrý, vtipný, důmyslně prokomponovaný (snad v závěru až přespříliš) příběh mladého obžalovaného. Pro soubor Městských divadel pražských se tu naskytla příležitost ukázat na tomto žánru schopnost maximální koncentrace na každé slovo, na každý význam, protože autorka staví na přesném vyjádření (o to se přičinila i překladatelka M. Horská), na jednoznačné formulaci, na slovním vtipu a obratu. Především scény při soudním přelíčení, v němž se zájem soustřeďuje na chytrý duel mezi obhájcem Sirem Wilfridem a jeho protivníkem Mayersem, dokazují přesnost a citlivost režie O. Ornesta, která vede herce k tomuto pregnantnímu slovnímu sdělení.

Inscenace má své nemalé napětí, svůj rytmus, dovede využít všech psychologických zvratů. Také herci dokázali úsporně vyznačit své charaktery, dát jim pevný obrys a tvar. Především tu zaujme O. Sklenčka jako starý, nahrblý Sir Wilfrid, jenž neustále překvapuje svým pohotově reagujícím intelektem, svým osobitým vtipem, svou vášnivou zaujatostí o tento zamotaný případ. Herec mu dává kouzla starého anglického sudího, jenž se dovede bít za svého klienta a věnovat mu celou svou právnickou vynalézavost. Proti němu stojí chladný, přísný Mayers v přesvědčivém a zkázněném výkonu J. Beka i půvabná, arogantně i vyzývavě jednající Romaine v hezky propracovaném mnohotvárném projevu A. Vránové. Dále si připomeňme staropanensky podivínskou Janet A. Kreuzmanové, advokáta Mayherna v podání J. Spala, soudce, pro něhož si našel J. Pick příjemně ironický tón aj. Zajímavou studií pohledného milého chlapíka s nestálou existencí i složitější duší, se nám prezentuje na scéně M. Masopust, jehož Leonard tak zkomplikoval život Sira Wilfrida a dvou žen. Vše se odehrává v decentně uspořádaném scénickém prostoru, který navrhl A. Wenig.

Prostě výborně napsaná detektivka, kterou si pro scénu sama zdramatizovala autorka, které si před lety povšiml i anglický film (jak je také při autorčině proslulosti více než samozřejmé), a kterou si s chutí a s úspěchem zahrál celý soubor.

Vražda na faře

Bic Mac a Lady Agatha (Dramatizace románu A. Christie Vražda na faře v ABC)

Divadlo ABC – součást Městských divadel pražských – má ambici být divadlem dobré zábavy. Budiž mu vzdána chvála za to, že tak činí dobrou divadelní literaturou, často prověřenou mnohaletým diváckým zájmem na celém světě. Uveďme např. Gozziho „Král jelenem“, Nashova „Obchodníka s deštěm“, hru „Julie, ty jsi kouzelná“ a další. Druhého prosince se repertoár divadla obohatil o anglickou dramatizaci románu Agathy Christie „Vražda na faře“.

Lady Agatha (mimochodem její životopisci uvádějí, že na své udělené lordství byla velmi hrdá) napsala za svého dlouhého života 66 detektivních románů, 40 povídek, divadelních her. Psala však také básně, pod pseudonymem Mary Westmacotová publikovala romantické příběhy, vydala dvě autobiografické knihy. Měla dvě vášně – cestování a pozorování života. Její detektivní práce jsou založené na principu záhady zamčeného pokoje, osoby a situace vycházejí z reálného života. V románu „Vražda na faře“ (1930) se poprvé objevila slečna Marplová jako protipól Hercula Poirota. Staropanenská, trochu světská, trochu výstřední a příliš zvědavá slečna jako amatérský detektiv nestaví na indiciích, ale na intuici, vycházející ze znalosti lidské povahy. Její pátrání má neklamné ženské rysy. Nepohrdne klepem, neváhá naslouchat pod otevřeným oknem, vymýšlí rafinované pasti na toho, koho podezřívá. Prostředí St. Mary Mead je zalidněno postavičkami maloměstské honorace a lidmi kolem, všichni se dobře znají a motivy vražd bývají banální.

Tato pestrá směsice postav se objevuje i v inscenaci divadla ABC. Pastorova žena Griselda (Dana Syslová) na venkově kompenzuje „hříchy“ svého předcházejícího života, kaplan Ronald (Otakar Brousek ml.) krade z peněžních darů věřících, aby si mohl koupit knihy, paní Ridleyová (Jana Drbohlavová) zakrývá siláckým připomínáním Indie svou ubohou přítomnost. Režisérka Lída Engelová je zkušená, umí postavit situace, vybudovat vztahy. Stella Zázvorková odpovídá své slečna Marplové věkem, ale také naturelem. Má hbitý jazyk, avšak své nelichotky říká s odzbrojujícím úsměvem. Poradí si v každé situaci. Divák její postavě uvěří.

K dobré detektivní hře však také patří napětí. Divák by se postupně měl dovídat kde, kdo, jak a proč. Inscenace ABC rozhodně má ke klasické detektivce daleko. „Vražda na faře“ je spíše situační komedií, která místy dokonce míří až k frašce (např. předstíraná hysterie pastorovy ženy, s níž se snaží přimět svého manžela, aby přemluvil odcházející služebnou). Divák s tím dokonce může být i srozuměn, takže některé vrcholné dramatické scény místo napětí vyvolávají v hledišti jen smích. Takže inscenátorům šlo ‘‘jen‘‘ o dobrou zábavu. Je otázka, zda si Lady Agatha nezaslouží víc?

A co s tím má společného hamburger Bic Mac? Restaurace MacDonald je totiž sponzorem inscenace.

V mé první živé detektivce se vraždilo na faře

Kdo nikdy nečetl Agathu Christie, připravil se o hodně. Její detektivky představují pro většinu dospělých totéž, co pohádky pro děti. Disponují přitom podobnou mírou nadsázky, napětí a často i humoru. A především je stejné základní morální poselství; dobro musí zvítězit nad zlem. Ve světě detektivek, kde je Agatha Christie mnohokrát korunovanou první dámou, má svoje výsadní postavení i slečna Marplová, „Babička“ anglického detektivního románu. Je to snad proto, že nám připomíná, jak je nutné bránit spravedlnost, až cítíme, že jí řešení případů nepřináší ani tak uspokojení, jako spíš další posmutnělé poznání lidí. Znalost lidských povah využívá vrchovatě. Má po ruce plný kapsář podobných případů – vždycky se najde nějaká ta příhoda se ztracenou lahví naložených granátů, nebo s odpáranou liškou paní Botnellové, která okazuje na pravou podobu zločinu.

A tak se v Christieové detektivkách misí dramatický prvek s romantikou anglického venkova, růžové pletení slečny Marplové s vydíráním a střelbou, drobné vesnické záhady s velikými záhady lidských duší. Trochu pohádka a trochu rébus. Scénické provádění musí převést do jevištní řeči velké množství faktů, událostí a náznaků, tak lehce plynoucích v knize, k nimž se můžeme vracet, nebudou-li nám jasné, zatímco na jevišti jsou všechny události pro tento večer neopakovatelné. Z toho vyplývá i nárok na diváckou pozornost, kterou je potřeba udržet napjatou. To všechno na druhé straně může odlehčit humor a nadsázka, bez které se asi podobný žánr na jevišti nedá provést. Proto vyžaduje inscenování detektivky neobyčejnou zručnost. Protože jsem ještě žádnou detektivku v divadle neviděla, těšila jsem se. A byla jsem překvapená – tak i tak.

Tvůrčí tým ABC se v případě VRAŽDY NA FAŘE vydal spíš komorní, méně efektní cestou. Všechno v inscenaci je směřováno k hereckým výkonům – střídmá, „anglicky“ vkusná scéna, decentní režie, uměřené kostýmy.

Herci tak dostali velmi náročný úkol – uhrát nejen charaktery postav, ale i vystupňované napětí a specifické prostředí příběhu. Role slečny Marplové Stelle Zázvorkové padla jako ulitá. Už při svých předešlých návštěvách ABC jsem přemýšlela o nevyužití těch herců, kteří jsou nestory souboru a zároveň stále v sobě nesou určitou poetiku, vyzrálé řemeslo i etiku. Výstupy paní Zázvorkové ve Feydeauově Ten, kdo utře nos i v Shaffeově Andělice patřily k nejživějším místům inscenací. A tak jsem se konečně dočkala. Paní Zázvorková dává slečně Marplové ironii a na první pohled bezbrannou naivitu, která jí umožňuje zdánlivě nezávazně sledovat okolní svět. V onom pozorování je velmi roztomilá – nepřehlédnutelně přítomná, pokyvuje hlavičkou v gestu „já to věděla“. A je v tom kus životní pravdy. Škoda, že ostatní herci zatím zůstávají, zdá se, že záměrně, ve stínu. Jejich úkolem bylo vytvořit žánrově přesné, comicsově dvojrozměrné postavy, což všichni činí. Někteří více, jiní méně úspěšně, tak spíše ilustrují daný text i naše vlastní představy o hrdinech detektivek. Podnět k většímu hlubšímu hereckému rozvinutí jim ale v tomto případě může dáte jen konkrétní ohlas publika. Takže se ráda přijdu podívat na některou z repríz. Hercům přeju, aby se v inscenaci zabydleli, divákům, aby si jejich zabydlení hezky vychutnali, a sobě, abych vyhrála v divácké soutěži ten hamburger u MacDonalda. Když teď už vím, že vrahem je… zahradník.

Ed McBain - z jeho díla uvádíme:

Romány:

(The Evil Sleep!, 1952)
(Don't Crowd Me, 1953)
Džungle před tabulí, 1976 (The Blackboard Jungle, 1954)
(Second Ending, 1956)
(Strangers When We Meet, 1958)
(A Matter of Conviction, 1959)
(Mothers And Daughters, 1961)
(Buddwing, 1964)
Hlídky, 2003 (The Sentries, 1965)
(The Paper Dragon, 1966)
(A Horse's Head, 1967)
(Last Summer, 1968)
(Sons, 1969)
(Nobody Knew They Were There, 1971)
Spousta malých darebáků, 1985 (Every Little Crook And Nanny, 1972)
(Come Winter, 1973)
(Streets Of Gold, 1974)
(The Chisholms: A Novel Of The Journey West, 1976)
(Walk Proud, 1979)
Gangy, 2007 (Gangs!, 1979)
Líbá táta, 2000 (Love, Dad, 1981)
(Far From The Sea, 1983)
Tajemství domu Bordenů, 2003 (Lizzie, 1984)
Cizoložství, 1995 / Osudný odposlech, 1999 (Criminal Conversation, 1994)
Soukromý rozhovor, 1999 (Privileged Conversation, 1996)
(The Moment She Was Gone, 2002)
Smrt ošetřovatelky, 2007 (Murder in the Navy, 1955 / Death of a Nurse, 1964)
(Deadlier than the Mail, 1953)
(Good Deal, 1953)
(Dead Men Don't Scream, 1958)
(The Death of Me, 1958)
(Die Hard, 1958)
(I'm Cannon - For Hire, 1958)
(Now Die in It, 1958)
(I Like 'Em Tough, Short Stories, 1958)
(Danger: Dinosaurs!, 1953)
(Rocket To Luna!, 1953)
Uprchlík, 2007 (Runaway Black!, 1954)
(Vanishing Ladies!, 1957)
Jehlový podpatek, 2008 (The Spiked Heel!, 1957)
Zlo na ostrově, 2008 (Even The Wicked!, 1958)
(Big Man!, 1959)
(Cut Me In, 1954)
(Tomorrow's World, 1956)
(Tomorrow And Tomorrow, 1957)
(Sucker, 1958)
(The Big Fix, 1952)
(The April Robin Murders, 1958) (spoluautor Craig Rice)
Dveře, 2003 (Doors, 1975)
Ve víru velkoměsta, 2003 (Downtown, 1991)
(Scimitar, 1992)
(Where There's Smoke, 1975)
Zbraně, 2004 (Guns, 1976)
(Another Part of the City, 1986)
(Driving Lessons, 2000)
Sladký svět, 2002 (Candyland, 2001)
(The Gutter and the Grave, 2005)
Alice v nebezpečí, 2005 (Alice in Jeopardy, 2005)
(Becca in Jeopardy, 2005) (nedokončeno)
87. revír (The 87th Precinct Mysteries):
87. revír se představuje
Zabiják, 1969 / Nenávist, 1993 (Cop Hater, 1956)
Útočník, 2003 (The Mugger, 1956)
Překupník, 1993 (The Pusher, 1956)
Profesionál, 1967 (The Con Man, 1957)
Koho zvolil vrah, 1969 / Která stála za vraždu, 1993 (Killer's Choice, 1957)
Vrahův žold, 1993 (Killer's Payoff, 1958)
Vražda předem ohlášená, 2003 (Lady Killer, 1958)
Zub za zub, 1967 (Killer's Wedge, 1959)
Až do nejdelší smrti, 2002 ('til Death, 1959)
Těžký prachy, 1995 (King's Ransom, 1959)
Dej mládencům ruku jako lopatu, 1973 (Give the boys a great big hand, 1960)
Provokatér, 1979 (The Heckler, 1960)
Dívej se, jak umírají, 2002 (See Them Die, 1960)
Udělal jsem to já!, 2002 (Lady, Lady I Did It, 1961) (recenze)
Příliš tiché hodiny, 2001 (The Empty Hours, 1962)
Příliš tiché hodiny (The Empty Hours)
Vánice (Storm)
"A" ("J")
Jako z lásky, 1996 (Like Love, 1962)
Deset a jeden, 1972 (Ten Plus One, 1963)
Sekera, 1982 (Ax, 1964)
Nerozhodnost, 2001 (He Who Hesitates, 1964)
Panenka, 1970 (Doll, 1965)
Osmdesát milionů očí / 80 milionů očí, 2001 (80 Million Eyes, 1966)
Poldové, 1979 (Fuzz, 1968)
Brokovnice, 1973 (Shotgun, 1969)
Skládačka, 1973 (Jigsaw, 1970)
Všichni do jednoho, 2000 (Hail, Hail, the gang's all here, 1971)
Není hluchý jako hluchý, 1979 (Let's hear it for the deaf man, 1972)
Zemřela jako Sadie, 1997 (Sadie when she died, 1972)
Jeho slovo je zákon, 2000 (Hail to the Chief, 1973)
Prachy, 1977 (Bread, 1974)
Příbuzenská krev, 1983 (Blood relatives, 1975)
Dokud vás smrt nerozdělí, 1999 (So long as you both shall live, 1976)
Dlouho jsme se neviděli, 1983 (Long time no see, 1977)
Kalypso, 1997 (Calypso, 1979)
Přízraky, 1995 (Ghosts, 1980)
Horko, 2000 (Heat, 1981)
Sníh, 1988 (Ice, 1983)
Postrach, 1995 (Lightning, 1984)
Osm černých koní, 1997 (Eight Black Horses, 1985)
Jed, 1994 (Poison, 1987)
Noc kouzel zbavená, 1991 (Tricks, 1987)
(McBain's Ladies, 1988)
Ukolébavka, 1998 (Lullaby, 1989)
Nešpory, 1993 (Vespers, 1990)
Vdovy, 1993 (Widows, 1991)
(McBain's Ladies, Too, 1992)
Polibek, 1994 (Kiss, 1992)
Zlovolnost, 1994 (Mischief, 1993)
(And All Through the House, 1994)
Romance, 1998 (Romance, 1995)
Nokturno, 1997 (Nocturne, 1997)
To veliké zlé město, 1999 (The Big Bad City, 1999)
Poslední tanec, 2000 (The Last Dance, 2000)
Prachy, prachy, prachy, 2001 (Money, Money, Money, 2001)
Kniha Špekouna Ollieho, 2003 (Fat Ollie's Book, 2002)
Uloupená hvězda, 2004 (The Frumious Bandersnatch, 2003)
Slyšte!, 2005 (Hark!, 2004)
Hudlaři, 2006 (Fiddlers, 2005)
Matthew Hope (The Matthew Hope Mysteries):
Zlatovláska, 1998 (Goldilocks, 1977)
Skřet a královna, 1999 (Rumpelstiltskin, 1981)
Kráska a zvíře, 1999 (Beauty & The Beast, 1982)
Jack a fazole, 1999 (Jack & The Beanstalk, 1984)
Sněhurka, 2000 (Snow White & Red Rose, 1985)
Popelka, 2000 (Cinderella, 1986)
Kočka v botách, 2000 (Puss in Boots, 1987)
Dům, co postavil Jack, 1993 (The House that Jack Built, 1988)
Tři slepé myšky, 2001 (Three Blind Mice, 1990)
Mary, Mary, 1994 (Mary, Mary, 1992)
Byla jedna holčička, 2001 (There was a Little Girl, 1994)
Šilhavý medvídek, 2001 (Gladly the Cross-eyed Bear, 1996)
Matthew Hope – poslední naděje, 2002 (The Last Hope, 1998)

Povídky a povídkové sbírky:

(The Jungle Kids, 1956)
(The Last Spin & Other Stories, 1960)
(Happy New Year, Herbie, 1963)
(The Easter Man And Six Stories, 1972)
(Seven, 1972)
(The McBain Brief, 1982)
(The Best American Mystery Stories, 2000)
Poprava a jiné povídky, 2004 (Barking at Butterflies & Other Stories, 2000)
(Running from Legs, 2000)
Škola zabíjení, 2007 (Learning to Kill, 2006)

Divadelní hry:

(The Easter Man, 1964)
(The Conjuror, 1969)

Scénáře:

Nebe a peklo (1963, podle románu King's Ransom)
(Strangers When We Meet, 1960)
The Birds (Ptáci , 1963)
(Fuzz, 1972)
(Walk Proud, 1979)

Televizní hry:

(The Chisholms, 1979)
(The Legend Of Walks Far Woman, 1980)
(Dream West, 1986)

Knihy pro děti:

(Find The Feathered Serpent, 1952)
(The Remarkable Harry, 1959)
(The Wonderful Button, 1961)
(Me And Mr. Stenner, 1976)

Autobiografie:

(Me & Hitch!, 1997)

Menu